Frieda Reisinger-Knöllová se narodila v roce 1925 v osadě Dolní Pestřice, které se tehdy také říkalo česky Dolní Stögenwald. Její rodiče Hermine a Franz Watzlovi se vzali až v roce 1927 a usadili se v sousední vsi Račín. Tady Frieda vyrůstala se čtyřmi svými sourozenci, kteří se narodili mezi roky 1927 až 1945. Rodiče byli zcela zaměstnáni prací v zemědělství a otec navíc pracoval i jako lesní dělník a Frieda se musela starat o ostatní děti. V roce 1991 začíná psát své Vzpomínky na mládí, které nebylo. Obrazně i doslovně. V červnu 1945 Frieda spolu s matčiným bratrem ilegálně přechází hranici do rakouské osady Grünwald, která je vzdálena od Račína asi sedm kilometrů a náleží k obci Aigen, kde se provizorně ubytovává u rodiny Knöllových, se kterými se znaly již před válkou a Frieda zde bývala jako dítě často na návštěvě. Frieda se však musí vrátit do Račína, aby se postarala o svou matku, které se 24. prosince 1945 narodila Anni. Postupně od léta 1945 přepravili Watzlovi část svého majetku přes hranice a naposledy odchází její matka v březnu 1946 s tříměsíčním miminkem.

Frieda se ještě jednou ilegálně vrátila ze sovětské okupační zóny z Grünwaldu do Račína, aby odtud přinesla do Rakouska úl. Je však zadržena českými vojáky a internována ve sběrném táboře v Českém Krumlově. Ve své knize mimo jiné píše: "Když jsme jednou v poledne šly pro polévku, tak ji vydávala obchodnice z konzumu v Dolní Vltavici, kam jsme často chodili nakupovat s babičkou. Dala mi trochu víc polévky do plechovky. Český voják, který stál vedle, mi plechovku vytrhl z ruky a vylil polévku na podlahu a pak mne vyhodil z kuchyně. Otočila jsem se ještě a té ženě tekly slzy po tvářích." Rozhodující pomoci se nakonec Frieda dočkala od české rodiny Kotaškových. Po několika týdnech vazby je Frieda propuštěna, jede vlakem z Českého Krumlova na zastávku Valtrov, která se německy jmenovala Waldersprüng a bez úlu se vrací ilegálně do rakouského Grünwaldu. Přešla v místech, kde v roce 1945 vyryl sovětský voják bajonetem do kamene nápis "Smrt podněcovatelům války!" Dnes se tomuto kameni říká Russenstein. V roce 1948 se Frieda vdala za Johanna Knölla.

Vesnice Kozí Stráň, německým jménem Geissleiten, byla založena klášterem Schlägl v roce 1670. Byla to poslední obec na velkém lesním území, které daroval v roce 1308 klášteru Schlägl Jindřich z Rožmberka. Podle starého ústního podání byli prvními třemi osídlenci Simandl, Heisl a Spitzl. Výměra pozemků celé vesnice činila asi 250 ha. K nejstarším patřila asi 1,5 ha velká společná louka, která byla využívána sedlákem, který pečoval o plemenného býka. Říkalo se zde Býčí louka, kde byly dvě vydatné studny, z nichž byla přiváděna pitná voda 1,5 km dlouhým dřevěným potrubím do vesnice. V listině z roku 1789 měl Kyselov 35 obydlených domů. V roce 1790 musel každý osídlenec vyrobit a dodat klášteru Schlägl 1 600 kusů šindelů ročně. V roce 1895 vyhořely do základu domy č.13 a 14. U domu č.14 šlo o žhářství. V srpnu 1907 vyhořely úplně domy č.7, 8, 9 a 10. Poslední požár byl na velikonoční neděli v roce 1940, který vznikl od vadného elektrického vedení a vyhořela úplně stavení č.9 a 10 i s přilehlým hostincem a tanečním sálem.

Obec Kyselov měla německé jméno Sarau. Již v roce 1332 se objevuje "Dvůr před Vltavou" / Hof vor Wulda/, který obhospodařoval plochu 187 hektarů a měl mlýn. Vyklučením lesa a stavbou dvora pověřil klášter Schlägl donátora z Bavorska. Jméno dvora "Boar" se udrželo až do konce 2.světové války. Bezprostředně po postavení dvora, zřídil klášter v tomto dvoře mýtní stanici, jejíž příjmy přenechal opat Oldřich I. svým klášterním bratřím v roce 1337. Mýtní stanice je důkazem, že již tehdy panoval čilý obchodní ruch na této staré soumarské cestě. Založení Kyselova spadá do roku 1457, tehdy je Kyselov uváděn v listině s 20 láníky kláštera Schlägl. Ve skutečnosti bylo založení vesnice a především Lužního a Mechového mlýna provedeno podstatně dříve. Kyselov velice trpěl během třicetileté války a bezprostředně po ní. Aby zmírnil zbídačení obyvatelstva, převedl opat kláštera Schläglu Martin Greysing dne 30.května 1650 vesnici Kyselov na německé právo, což bylo velkým dobrodiním, protože české právo bylo daleko přísnější než německé. Klášter Schlägl byl dobrý pozemkový pán ke svým poddaným, protože v roce 1790 se mohli z roboty vykoupit, nebo ji vykonávat dál.